__________________________________________________________________________________________________
Nebojte se zeptat 
Vaše dotazy sem budu průběžně doplňovat.
______________________________________________________________________________________________________
Otázky na Kraniosakrální terapii:
- Moje 10 leté dítě bude chodit na terapii, co bych jako matka měla vědět?
Pokud pracujeme s dětmi, nejdříve u nás absolvuje terapii maminka. Jakmile zažije kranio sama na sobě, je schopná své dítě psychicky připravit a také pochopí, proč u samotné terapie dítěte nemůže být přítomna. (Zde mluvíme o dítěti školou povinném, u maličkých dětí maminku samozřejmě necháme, postup je jiný.)
- Musí znát terapeut všechny moje zdravotní problémy?
Určité věci znát musí (viz kontraindikace) a na ty se cíleně zeptá. Je na Vás, zda chcete hovořit o svých problémech podrobněji. Důvěra a mlčenlivost jsou u nás samozřejmostí.
- Jak často musím terapii opakovat?
Terapie je založená na principu, že Vy nemusíte nic. Vaše tělo si samo řekne, zda je mu terapie příjemná a jaký užitek mu přináší. Po terapii si dopřejte několikadenní časový odstup, než si vytvoříte názor. Dejte Vašemu tělu čas vyhledat případné problémy a bloky a s nimi se pozvolna vypořádat. Pro řešení vážnějších zdravotních obtíží se doporučuje série několika terapií v odstupu 7 - 14 dnů mezi nimi, než nastane úleva, postupně se intervaly prodlužují. Jako prevenci proti stresu, depresím, či na zvýšení imunity si klienti dopřávají terapii např. 1x měsíčně. Opět zdůrazňujeme, že frekvenci si řídí klient. (Pozn.: jen pro představu - maminky těžce postižených dětí s nimi pracují denně, výsledky jsou velmi dobré.)
- Dodržují se po terapii nějaká opatření?
V den terapie si neplánujte náročné fyzické ani psychické aktivity. Je běžné, že se klienti cítí "příjemně unaveni". Pro podporu detoxikace doporučujeme pít dostatek obyčejné vody. Dbejte na svůj pitný režim.
- Kamarádka při terapii viděla barvy, proč já nic?
Tak jako je každý organismus originál, tak různorodé mohou být prožitky a vjemy při terapii. Zrakové vjemy jsou poměrně běžné. Klienti udávají celou škálu dojmů - od vidění barev, přes živé vzpomínky z dětství včetně vůní, až po stav, kdy "v hlavě nemáme jedinou myšlenku". Vždy mají jedno společné - prožitky jsou velice příjemné. Ale ani u stejné osoby se nemusí vjemy příště opakovat. Pokud nevnímáte "vůbec nic", neznamená to, že terapie nemá správný účinek.
- Proč mi druhý den hučí v uchu?
Pravděpodobně došlo k uvolnění ušní mazové zátky. Za několik dnů nepříjemnosti odezní.
- Může mi terapie ublížit?
Tato metoda je zcela bezpečná (i pro děti), klientovi nemůže ublížit, pokud jsou respektovány výše zmíněné kontraindikace. Terapeut pracuje vždy v souladu s tělem, respektuje rozsah pohybů tkání, nikdy nejde násilím proti. Do ničeho tělo nenutí. Od terapeuta se vyžaduje nejen schopnost vnímat hmatem velmi jemné změny, ale zejména dobré anatomické znalosti - stavba lebky, umístění lebečních švů atd.
- Proč se při terapii pracuje i s nohama?
Tyto řízené pohyby dolních končetin se přenášejí měkkými tkáněmi až ke kloubnímu spojení kyčlí a kosti křížové (křížokyčelní kloub), napomáhají tedy uvolnění v nejspodnější části páteřního kanálu. Rovněž podporují rozproudění a drenáž lymfy, což napomáhá prevenci otoků a detoxikaci organismu.
- Opravdu se mi pohybují lebeční kosti?
Opravdu. Rozsah pohybu je velice malý, jedná se spíše o jakési "pružení" v lebečních švech. Vůli ve spojích terapeut vnímá hmatem. Jsou patrny rozdíly v každé následující terapii u téhož klienta. Lebka se postupně stává pružnější, totéž platí pro oblast pánve. Každý může sám posoudit své subjektivní pocity...
- Mohu terapii absolvovat po úrazu hlavy nebo páteře?
Ano, po dokonalém zhojení úrazů je terapie prospěšná. Neprovádí se v akutní fázi, tzn. nesrostlé zlomeniny, otevřené rány, krvácení. Terapeut se vždy ptá, jestli máte v těle implantovaný kov.
- Smí chodit na terapii těhotná žena?
Ano, terapie je prospěšná pro matku i dítě. Pokud těhotenství probíhá fyziologicky, není kontraindikována. Průběh terapie se mění s ohledem na stupeň těhotenství.
Mé klientky, které si terapii dopřávaly pravidelně po celé těhotenství (i v pokročilém stupni), netrpěly žádnými "neduhy" jako např. otoky nohou, tvrdnutí břicha apod., a po celou dobu těhotenství byly velmi aktivní.
Jedna těhotná klientka ale bohužel terapii netolerovala ve vysokém stupni těhotenství, v průběhu měla opakovaně návaly horka, takže jsme terapii musely přerušit (přestože v první polovině těhotenství jí byla velmi příjemná).
Vše je individuální a každý organismus je jiný...
- Je terapie vhodná pro každou věkovou kategorii?
Je vhodná pro všechny. U malých dětí probíhá jinak - cca 10-20 minut, je však nutno častěji opakovat, proto se ji učí maminky. I pro seniory a hůře pohyblivé osoby se postup upraví individuálně ke zdravotnímu stavu.
- Pokud jsem po nemoci (nachlazení, angína), za jak dlouho můžu jít na terapii?
Můžete co nejdříve po nemoci, podpoříte rekonvalescenci. Pokud si kranio dopřáváte pravidelně delší dobu, časem si uvědomíte, že se vám tyto nemoci vyhýbají :-)
- Co když při terapii usnu?
Nebojte se usnout :-) . Je to důkaz, že je pro Vás terapie příjemná. Oprostili jste se od všech starostí a terapii si užíváte, relaxujete. Tělo je dokonale uvolněné, nedochází ke drobným svalovým spasmům, dýchání je volné, prohloubené. V tomto stavu je terapie nejúčinnější. Po ukončení terapie necháváme klienta několik minut o samotě dospat.
_________________________________________________________________________________________
Otázky na Dornovu metodu:
- Jak k tomu dojde, že má zdravý člověk jednu nohu delší?
Často ji máme delší od dětství a s tím vyrůstáme. Už v porodnici miminku provádějí tzv. Collisův test, kdy se dítě zvedne hlavou dolů za jednu nožičku. Hlavice stehenní kosti se může o malinko povysunout z jamky. Dále v předškolním věku s dětmi tatínci provádějí různé "hry" - letadýlko apod., kdy je dítě drženo a houpáno za jednu nohu. Končetina se jeví "delší" - je však povysunuta o několik milimetrů z jamky. Na straně této nohy se pánev vychyluje našikmo. Abychom stáli vzpřímeně, kompenzuje mozek tuto nesouměrnost lehkým stočením páteře. A skolióza je na světě. Dornova metoda nestejnou délku dolních končetin dokáže vyrovnat. Několik milimetrů hraje velikou roli v rozložení těžiště celého těla.
- Proč jsem měla po nápravě Dornovou metodou pocit, že ztrácím rovnováhu?
Změnilo se Vám těžiště těla. Mozek po letech musí vytvořit nové "pokyny", jak držet napětí všech svalů, abyste chodila vzpřímeně. Chvíli to trvá a první momenty chůze mohou člověku připadat zvláštně. Po pár krocích se vše upraví.
- Když jsem absolvovala Dornovu metodu, podařilo se vyrovnat délku nohou. Jak dlouho to vydrží?
Je to individuální, záleží to ve velké míře na Vás. Kloubní pouzdro, které obaluje a drží kyčelní kloub, bylo celý život lehce uvolněno a "nastaveno" na širší kloubní štěrbinu. Pokud nezměníte své stereotypy (viz "Desatero pro zdravá záda"), je pravděpodobné, že za několik týdnů či měsíců bude noha opět o něco delší. Při vědomém dodržování zásad je velká šance, že kloub ve správném postavení vydrží dlouho. Není od věci po nějakém čase (cca čtvrt roku) si nechat končetiny opět přeměřit a popřípadě Dornovu metodu zopakovat. Existuje také domácí cvičení, které napomáhá dlouhodobě kloub ve správné pozici udržet.
- Po Dornově metodě mám pocit, že chodím trochu jinak. Čím to je?
Úpravou nestejné délky nohou se mění i mechanika chůze. Nyní se Vám pánev tolik nepohupuje při chůzi, nevytáčíte ji, nebo se Vám tolik nezvedají kyčle. Pánev je rovná, chůze je správnější, držení těla lepší.